VTIPY ŽIDÉ

Přijde se Žid poradit za svým rabínem a svěřuje se mu: „Moje dcera se chce vdávat, ale otec ženicha požaduje deset tisíc věna! A ty já nemám. Mám jenom pět tisíc. Co mám dělat?”
„Já ti poradím,” povídá rabín. „Vem těch pět tisíc a zrcadlo, běž za otcem toho ženicha, ukaž mu je před zrcadlem a řekni: Tady je těch deset tisíc.”
„No jó,” namítne Žid, „ale já mám těch pět tisíc v tom zrcadle!”

Pan učitel v důchodu jde na procházku, najednou vedle něj zastaví velký Buick, vystoupí Icik v perziánovém kožichu, v puse obrovský doutník: „Dobrý den, pane učiteli!”
„To jseš ty, Icik? A co děláš v tom velkým autě?”
„To je moje. Já mám kšeft s autama.”
„Ty máš kšeft?” diví se pan učitel. „Zrovna ty, cos neuměl ani malou násobilku? Jak můžeš dělat kšeft s všema těmi procenty, s úroky, s daněmi?”
„A tak to já ne. Já na takový velký kšeft nejsem. Já jenom v malém. Za stovku koupím, za dvě stovky prodám. To jedno procento mě musí uživit!”

Na nádraží potká Goldberg Ginsberga: „Kouknou, Ginsberg, často jich vídám v klubu a synagóze a oni se mě nikdy nezeptaj, jak mi jdou kšefty.”
Ginsberg chvilku přemítá a pak se zeptá: „No, Goldberg, a jak ti teda jdou kšefty?”
„Ani se neptej,” odvětí Goldberg.

Teiteles přišel za rabínem, aby se vyznal ze svých hříchů, ale tolik se styděl, že na úvod rabínovi řekl: „Rebe, já tu nejsem za sebe, nýbrž - za svého přítele.”
„A jakých hříchů se tvůj přítel dopustil?”
„Často bral jméno boží nadarmo, choval nečisté myšlenky k ženě svého souseda...”
„Zadrž,” přerušil Teitelese rabín, „připadá mi, že tvůj přítel je pošetilý. Mohl přijít klidně sám, říct, že za přítele je tu on a ušetřit ti tvé rozpaky.”

„Abraháme, už před dvěma hodinami jsi odešel odnést smetí, jak to, že se vracíš až teď?”
„Promiň, Sáro, za zpoždění, ale usmlouval jsem za to docela dobrou cenu.”

Předchozí strana

Další strana

stránky : 1 • 2 • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 11 • 12 • 13 • 14 • 15

reklama s klik