VTIPY ŽIDÉ

Kohn potká Roubíčka v nejdražší restauraci a neskrývá svůj údiv: „Ty, Roubíček, to si můžeš dovolit?”
„Můžu, ale nemám peníze na placení.”

Khon se rozhodl prodat dům a předal celou záležitost agentovi. Ten napsal inzerát, takový ten standardní, který se nádherně čte. Khon si ho přečetl a zeptal se: „To je všechno pravda?”
„Samozřejmě,” odvětil agent. „Proč se ptáte?”
„Stornujte to,” povídá Khon. „Ten dům je příliš dobrý, než abych ho prodával!”

Na policii přišlo udání, že katolický kněz, protestantský pastor a židovský rabín hráli ferbla. Při výslechu farář zapíral houževnatě a odvolával se svědectvím všech svatých. Pastor přísahal při Spasiteli, že ani ferbla hrát neumí. Konečně došlo i na rabína.
„Tak co?” ptá se policejní komisař. „Hrál jste ferbla?”
Rabín pokrčí rameny: „Jak jsem mohl sám hrát ferbla?”

Potkají se Khon s Roubíčkem a Khon říká: „Tak jak, Roubíček, co je nového?”
A Roubíček odpoví: „Ale chudák moje tchyně, už to má taky za sebou.”
Khon na to: „Ale nehovořej, vždyť ani nevím, že by měla funus!”
„Ale vždyť taky neměla,” říká Roubíček. „Chtěli jsme ušetřit, tak jsme ji zakopali doma na zahradě.”
Přijdou na zahradu a Khon se při pohledu na holou zadnici trčící ze záhonu zhrozí: „Poslechnou, Roubíček, to jste ji nemohli zahrabat hlouběji?!”
A Roubíček odpoví: „Víte, Khon, možná maj pravdu, vypadá to sice trochu neesteticky, ale víte, jak se do toho dobře staví kolo?”

„Představěj si, Kohn, já vám takhle jednou sedím v zahradní restauraci, když si vtom ke mně přisedla taková pěkná dívenka. Tak jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, potom jsme navštívili kino, odtud jsme přešli do baru na skleničku, pak jsem ji pozval k sobě domů a tam jsme se třikrát, představěj si, Kohn, třikrát jsme se pomilovali.”
„Já jim úplně věřím, že seděli v zahradní restauraci, i to, že si k nim přisedla dívenka (i když, chudinka, asi musela mít šedej zákal), věřím jim i to, že byli spolu na zmrzlině, i u nich doma, věřím jim i to, že se spolu třikrát pomilovali, ale co jim nemůžu věřit, Roubíček, nemůžu jim věřit to, že byli spolu v kině!”
„Himlhergot, Kohn, když mi věřej, že jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, že jsme šli do baru, pak jsem ji pozval k sobě domů a dokonce i to, že jsme se tam třikrát pomilovali, proč mi ausgerechnet nevěřej, že jsme byli spolu v kině?”
„To když voni, Roubíček, ještě mohli třikrát, to ještě žádný biografy neexistovaly!”

Předchozí strana

Další strana

stránky : 1 • 2 • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 11 • 12 • 13 • 14 • 15

reklama s klik