VTIPY ŽIDÉ

Ivan si potřebuje u lichváře Karpelese nutně vypůjčit rubl. Dohodnou se, že dvojnásobek peněz vrátí na jaře. Jako zástavu nechá Karpelesovi sekyru. Když je Ivan na odchodu, Karpeles na něj volá: „Poslyš, Ivane, kdoví jestli ty peníze na jaře budeš mít. Nemohl bys mi polovinu vrátit už teď?”
„To je nápad,” říká si Ivan a rubl mu hned vrací.
Cestou domů přemýšlí: „To je zvláštní. Rubl je pryč, sekyra je pryč, ještě jsem rubl dlužen a přesto se zdá, že je všechno v pořádku.”

Když Izraelci dobyli roku 1967 Jeruzalém, oznámili, že se dohodli s Jordánskem, jak si rozdělí Zeď nářků. Izrael si ponechá Zeď a Jordánsko nářky.

Na pohřbu bohatého Loewensteina pláče jeden ze smutečních hostů mnohem usedavěji než ostatní. Dojatý rabín mu poklepe na rameno a praví: „Je mi vás opravdu líto. Patříte do příbuzenstva?”
„Právě, že ne,” odpovídá muž, „proto tak pláču.”

Kohn je členem pohřebního bratrstva. Jednou jde taková typická řeč.
„Já bych chtěl být pohřben vedle Alberta Einsteina,” praví Chajim Jankel.
„To já,” osmělí se Hyman Rose, „já bych chtěl ležet vedle Igora Stravinského.”
Kohn cítí na sobě pohledy ostatních: „Já bych chtěl ležet vedle Meryl Streepové.”
Ostatní se jen chechtají: „Maryl Streepová ještě žije!”
Kohn na to: „Právě proto!”

Kohn chodil celý život třikrát denně do synagogy, kdežto jeho soused Roubíček tam ani nevkročil. Když bylo Kohnovi sedmdesát, oslovil Hospodina takto: „Bože, budiž blahosloveno tvé jméno! Což minul den, abych nevelebil tvou slávu, což byl skutek, o němž bych se s tebou neradil? Což byl kdy služebník tobě oddanější než já? A přece - jsem starý, chudý, nemohu spát... Zato Roubíček, neznaboh, budižkničemu, synagoze nedal ani korunu, tahá se s poběhlicemi... A jak se mu přitom daří! Hospodine, já tě nežádám, abys ho ztrestal, ale prosím tě, řekni mi, proč jsi tak nenaložil i se mnou?”
Synagoga se otřásla v základech a ozval se strašlivý hlas: „Protože mě každý den otravuješ!”

Další strana

stránky : 1 • 2 • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 11 • 12 • 13 • 14 • 15

reklama s klik