VTIPY ŽIDÉ

„Mojše, a kdy si dáš na záchod dveře?”
„Copak by tam někdo něco mohl ukrást?”

Dámy z lepších židovských kruhů měli večírek. Paní domu nechala mezi hosty kolovat obrovskou bonboniéru: „Drahouškové, vezměte si bonbón.”
„Já už jich měla pět,” vydechla paní Kohnová.
„Měla jste jich, když dovolíte, sedm, ale klidně si vemte. Jako by na tom záleželo.”

Jedna starší židovská dáma připravovala poslední vůli. Za prvé chtěla být zpopelněna a potom si přála, aby její popel byl rozptýlen v největším obchodním domě ve městě.
„No, toto!” zvolal přítomný rabín. „A proč právě tam?”
„No, abych měla jistotu, že mě moje dcery alespoň dvakrát týdně navštíví!”

Dvě sousedky se pohádaly a jdou za rabínem, aby je rozsoudil.
„Proč jí nevrátíš ten hrnec, který sis vypůjčila?” ptá se rabín jedné.
„Ale, rebe,” začne křičet obviněná, „za prvé jsem si žádný hrnec nevypůjčila. Za druhé měl díru. A za třetí jsem jí ho už dávno vrátila.”

K tarnopolskému rabínovi přijde mladý muž pro radu. Nemůže se totiž rozhodnout, má-li se oženit, nebo ne.
„Její otec je vážený a vzdělaný člověk.”
„Tak se ožeň.”
„Ale dcera je škaredá jak ropucha.”
„Tak se nežeň.”
„Ale dostane dvacet tisíc zlotých věna.”
„Tak se ožeň.”
„Ale ona kulhá.”
„Tak se nežeň.”
„Ale její otec si mě chce vzít za společníka.”
„Tak se ožeň.”
„Ale ona se ráda hádá.”
„Tak se nežeň.”
„Rabíne, jakou radu mi tedy dáváte?”
„Soudím,” povídá rabín po chvilce, „že by ses měl dát pokřtít.”
„A proč, rebe?”
„Protože pak půjdeš na nervy farářovi.”

Předchozí strana

Další strana

stránky : 1 • 2 • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9 • 10 • 11 • 12 • 13 • 14 • 15

reklama s klik