Vtipy
| Hádanky
Zákony Kreslené Vtipy |
VTIPY HUMORNÉ TEXTYCo víme jen díky americkym filmům: Vzájemně se srazící auta téměř vždy musí vybouchnout. Všechna telefonní čísla v USA začínají na 555. Hlavní hrdina necítí bolest v okamžiku, kdy mu jeho protivníci způsobí zranění. Vždy jí projevuje až ve chvíli, kdy mu nějaká žena ošetřuje rány. Součástí každého policejního vyšetřování je alespoň jedna návštěva striptýzového baru. Cizinci mezi sebou hovoří anglicky. Všechny postele mají speciální přikrývky tvaru L, které sahají ženě pod bradu a muži po pás. Policejní komisař vždy suspenduje svého nejlepšího detektiva nebo mu dá na vyřešení případu 48, popř. 24 hodin. Čím méně na to má času, tím lépe. Při nákupu potravin je třeba vždy koupit alespoň jednu francouzkou bagetu. Pro většinu lidí není problém přistát s letadlem, když dostávají instrukce z řídící věže. Klimatizační systém každé budovy je dokonalým úkrytem a nikoho ani nenapadne, aby Vás tam hledal. Z každého okna v San Francisku je vidět dobře známý červený most přes řeku. Všechny časované bomby jsou vybaveny velkým a čitelným displejem, aby každý věděl, kdy bomba vybuchne. Cokoliv platíte, nemusíte se dívat do peněženky. Vždy se Vám přece podaří vytáhnout tu pravou bankovku. Žena, která se nachází ve strašidelném domě, zjišťuje původ divných zvuků vždy oblečená v noční košili. I bezdomovci mají zuby bílé jako právě padlý sníh. Vždy se Vám podaří zaparkovat přímo před domem, který potřebujete navštívit. Během rvačky, při které jsou využívána bojová umění, nehraje roli počet protivníků. Ti vždy trpělivě tancují okolo a naprázdno předvádí bojové pozice do chvíle, než hlavní hrdina vyřadí někoho z jejich předchůdců a na ně se konečně dostane řada. Kdykoliv je někdo sražen úderem k zemi a upadne do bezvědomí, nikdy neutrpí otřes mozku, popřípadě jiné zranění. Přeborníkem je v tomto oboru vyšetřovatel Ken Malansky, pomocník Perryho Masona. Téměř každý zámek lze otevřít pomocí kreditní karty. Zamykat automobil, popřípadě vytahovat okénko nebo střechu je zbytečné. Ve večerních zprávách vždy vysílají reportáž, která se Vás týká, přesně v okamžiku, kdy zapnete televizi. Jeden muž stál před soudem, protože zabil svou ženu. Soudce: "To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu." Muž: "Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít." Soudce: "Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení." Nato se muž rozhovořil: "Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového portýra, která má tři děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, 12letý měří 80 cm a 19letý 90 cm. Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: "V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové." Já říkám: "Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové." "Ne", říká moje žena, "pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy." Já říkám: "To je pigment." "Ne", říká moje žena, "pigment je to, na co psali staří Římané." Já říkám: "To je pergamen!" "Ne", říká moje žena, "pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí ...." Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec. Tedy moje žena. "Miláčku, koukni se, co zde stojí!" Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: "Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15." Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: "Ale miláčku, to je fracouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV." "Ne", říká moje žena, " to musíš překládat doslovně: La Marquise - slunečník, Pompadour - kabelka, la Maitresse - učitelka, Louis XV - pasák 15. Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře." Já říkám: "Ty myslíš lektora." "Ne", říká moje žena, "lektor byl antický řecký hrdina." Já říkám: "To byl Hektor a ten byl z Tróje." "Ne," říká moje žena,"Hektor je plošná míra." Já říkám: "To je hektar." "Ne", říká moje žena, "Hektar je nápoj bohů." Já říkám: "To je nektar". "Ne", říká moje žena, "Nektar je řeka v jižním Německu." Já říkám: "To je Neckar." Moje žena: "Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo." Já říkám: "To se jmenuje duet." "Ne", říká moje žena, "duet je, když mají dva muži souboj se šavlí." Já říkám: "To je duel." "Ne", říká moje žena, "duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak." A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil." Nastala chvíle mlčení, po němž soudce vstal a vyřkl ortel: "Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora." A: Přejete si? B: Bych chtěl jako tuning vole ne. Jako na káru ne. A: (odhadne zákazníka) Schade nebo kopjejka? B: Cože vole? A: Jestli máte Škodovku 120 nebo Žigulíka. B: Hovno kua, jako já mam zahraniční ne, jako z dovozu ne. A: Aha. A co byste si tak asi představoval? B: Kua ňákej jako fakt hustej tuning!!! Sem viděl těd toho Krestu v takovym jako závoďáku to by se mi jako líbilo ne. A: Myslíte WRC? B: Nevim kua, ty si fachman ne? Hlavně aby to jako táhlo ne. A: Hmmm. Uvidíme co se dá dělat. Na jaký vůz by to mělo být? B: Na můj asi ne vole. A: A to je? Značka, model... B: Nevim kua. Ale ňákej jako jižanskej, takovej jako futuristickej vole ne. A: Ferrari, Buggati, Lamborghini, Masserati, Fiat, Lancia... B: Jo to je vono vole! To poslední! A: A model? Podívejte se do papírů. B: Nemam kua. Voni tydle jako sportovní káry maj jako extrémní výkon ne, takže jako ty emise asi jako vzrostou ne, a ty kurvy mi řekli že s tim jako nemůžu na ulici ne. A: Hmm. Aha. No jo no. A není to aspoň napsáno vzadu na tom autě? Sportovní Lancia? To by mohla být Delta integrale? B: Ne to neni vole. No vona je jako sportovní ale jako spíš taková historická ne. Se podivám ne. Má tam napsáno 1300. Dacia 1300. A: (půl minuty ticho, prodavač se kouše do rtu)...Neříkal jste Lancia? B: To máš jedno kua, prostě chci aby byla fakt jako nadupaná. Hlavně jako takový ty velký kola a křídlo a heligonový světla a jako plameny na kapotu a další husťárny kua! Asi něco jako Fást end Fjůriouz ne. Jako hodlám do toho vrazit fakt jako slušnou vatu ne, vole klidně i pět papouchů ne, jako peníze nehrajou roli ne. A: Ty stylingové úpravy co jste popsal by vyšly tak alespoň na 20 tisíc. B: Cože vole ses posral ne? Si děláš kozy ne? A: Ne. B: Jako víš co, já nemusim mít jako originál značkový Dacia vole, to jako chápu ne že sou jako drahý ne. A: (dusí se smíchy) Těch pět tisíc bych vám doporučil ušetřit na sešrotování. B: Jako bez prdele vole, jako tam už je jako hodně tuningu jako hotovýho ne. Jak sem jako zalepoval kobercovkou prorezlý díry ne, tak sem si s ní jako zamračil světla ne a jako celofánem z čokolády sem si obalil zrcátka to vypadá fakt másérsky kua! A jako lihovkou sem si tam udělal takový ty jako závoďácký nápisy vole ne, a největší husťárnu mám jako na předním skle kua, brácha mi poslal velkou samolepku JZD Dolní Kubín ne, kua to vypadá uplně jak ta Krestova kára! Sem to jako chtěl u vás jenom jako doladit ne. Tak aspoň ňák jako upravit motor ne? A: Co to má za motor? B: Nevim vole, ale jako ňákej fakt dost dobrej, úplně to v něm rachotí jako tomu Krestovi ne. Prostě jako sportovní. Extrémní výkon kua! A: Za kolik to má z nuly na sto? B: To nevim vole, tolik sem s tim jako nejel, jako nejvíc sem z toho dostal devadesát vole, zážitek z jídy ne, fakt nářez, hnal bych to vejš ale upadlo mi zrcátko a utrh se zadní nárazník ne, tak to teď vypadá trochu jako Hummer. A: A z nuly na ehm... devadesát? B: Jako vole vyjel sem z Prahy na Brno po D1 ne, a těch devět pětek sem vytáh někde... no... asi tak... A: V Průhonicích? B: Hovno vole, U Devíti křížů ne. Jako hnal bych to vejš, ale musel sem zastavit ne, protože mi pak ešte vypadlo zadní vokno a rozflákalo světlo ňákýmu zmrdovi co jel za mnou v ňákym trapnym sériovým BMW ne, kokot, sem mu chtěl ujet ale podřadil na dvě, dostal se ke mně tak sem musel zastavit ne. Takže právě jako bych potřeboval ňáký jako zvýšení výkonu ne. Jako hlavně asi jako ten čiptůnig to je prej fakt husťárna to sem jako čet. A: Bohužel se obavám že chiptuning u vás nepůjde, nemáte tam totiž žádnou elektroniku. B: Jakto že ne? Jako Fanda mi do přístrojový desky vyříz díru a do tý sem si jako nalepil kalkulačku ne, takže tam mám i palubní počítač kua! To nemá ani můj předák v práci ne a ten má fakt hustou káru kua, Oltcita! Jako ten motor už je taky tuningovanej, sem si doma vyrobil turbo podle návodu na internetu ne, z papírovýho větrníku a provrtaný piksly vod párků, a jako nárůst výkonu extrémní kua! Taky jako mám novej vejfuk ne, protože ten starej mi někde upad, tak sem si tam jako přidrátoval lešenářskou trubku, má to fakt hustej zvuk vole ne. A: Nezlobte se ale asi vám nepomůžu, proti vám jsme tady úplní břídilové. "Pár" rozdílů mezi mužem a ženou: Peníze: Muž za věc v ceně 10 Kč zaplatí 20 Kč, pokud ji potřebuje. Žena zaplatí 10 Kč za blbost v ceně 20 Kč, kterou nepotřebuje, protože je na to sleva. Koupelna: Muž má v koupelně 5 věcí: kartáček na zuby, pastu, holicí strojek, mýdlo a ručník. Typická žena má v koupelně cca 337 věcí. Většinu z nich muž nedokáže identifikovat. Hádky: Žena má v hádce vždy poslední slovo. Cokoli řekne poté muž, je začátkem další hádky. Úspěch: Úspěšný muž je ten, co vydělá víc peněz, než jeho žena dokáže utratit. Úspěšná žena je ta, která takového muže najde. Manželství: Žena si vezme muže a doufá, že se změní, ale marně. Muž si vezme ženu a doufá, že se nezmění, ale marně. Paráda: Žena se vyparádí, když jde nakupovat, zalít květiny, vynést smetí, zvednout telefon, přečíst si knížku nebo vzít ze schránky dopis. Muž se vyparádí na svatbu a na funus. Přirozenost: Muž po probuzení vypadá stejně, jako když si šel lehnout. Žena během noci jaksi zoškliví. A na závěr myšlenka pro dnešní den: Ženatý muž může zapomenout na své chyby. Je zbytečné, aby si tutéž věc pamatovali dva lidé. Recenze elektroniky neznámého autora: Určitě jste si všimli, že pokud nějaké zařízení rozeberete a zase složíte, zbude na stole jedna součástka, která nikde neschází a přitom vše normálně funguje. Po čase jsem přišel na příčinu. Ta věc, co zbyla, se nazývá kurvítko a slouží k tomu, aby se zařízení rozbilo přesně týden po skončení záruky. Takže pár dní před koncem záruční doby stačí mašinku rozebrat a znovu složit, kurvítko zahodit a je na dlouhou dobu klid. Platí to zvláště u zahraničních výrobků asijské a severoamerické produkce. Faktem ovšem je, že i naše výrobky jsou dnes zhusta osazovány kurvítky, někdy i několika v jednom zařízení! Patrně jde o nejdůležitější součást kdejakého výrobku, neb kurvítko je všude. Pokud máte dojem, že ve VAŠEM zařízení není, ještě jste ho nenašli nebo ještě nedoběhla záruční lhůta. Pozor ovšem i na servisy! Řada z nich spolupracuje na osazování kurvítek s výrobcem, takže po záruce staré kurvítko nahrazuje novým, které se projevuje hned po skončení záruky na opravu. Jedinou cestou je pak opravit si věc sám, či využít služeb opraváře, co kurvítka nepoužívá, ale to je zas problém, neb ti obyčejně rychle zkrachují. Nákup nového výrobku nemá cenu, neb je stejně "kvalitní" jako ten starý, a liší se pouze tím, že kurvítka, co už znáte, byla nahrazena těmi, co ještě neznáte. Toto se ovšem zhusta objevuje i u počítačů a počítačových programů. Největší počet kurvítek pak obsahují produkty Microsoftu a jejich počet obyčejně narůstá s cenou produktu, který se pak opravuje tak, že stará odhalená tři kurvítka jsou nahrazena novými pěti, což VY zaplatíte jako "upgrade".
|
reklama s klik
|