|
Vtipy
| Hádanky
Zákony Kreslené Vtipy |
VTIPY POLITIKAPrezident Havel je žhavý kandidát na Nobelovu cenu. Oprávněně, neboť většina představ a předsevzetí, s kterými vstupoval do vysoké politiky, dokonale vybouchla. Proto by bylo stylové, kdyby tuto cenu, švédského vynálezce dynamitu, obdržel. Říká předseda parlamentu: "Ze svého posledního usnesení jsme nic nesplnili. Přesto je toto konstatování úspěchem, neboť v minulosti jsme nezjistili ani toto..." Hlasatel v televizních novinách: "Vážení diváci. Mám pro vás dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou. Ta špatná je, že dva poslanci parlamentu onemocněli nemocí šílených krav. Ta dobrá je, že bude muset být utraceno celé stádo!" Přijde za otcem pětiletý synáček a ptá se, co je to politika. "Jak bych ti to vysvětlil, "přemýšlí otec." Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je socialistická vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my jí za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu? Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: "Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou." V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšimne. Chlapeček se smutně otočí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout. Ráno se ho tatínek ptá: "Tak už víš, co je to ta politika?" A chlapec smutně odpoví: "Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera." "A jak, prosím tě?" "No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco socialistická vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován. A naše společná budoucnost leží ve sračkách." Jednoho dne dostal Bush infarkt a umřel. Okamžitě se odebral dopekla, kde už byl čekáván. "Jsi na mém seznamu", řekl mu ďábel, "ale já zrovna nemám volné místo. V každém případě tady ale musíš zůstat, takže mám pro tebe návrh. Mám tady pár hříšníků, kteří nebyli tak špatní jako ty. Jednoho z nich pustím, ale ty půjdeš na jeho místo. A budu k tobě dokonce tak dobrý, že ti dovolím, aby sis sám vybral." Bushovi se to zdálo jako dobrý obchod. Ďábel tedy otevřel první místnost. Tam byl veliký bazén, v něm plaval Nixon. Stále se potápěl a něco hledal, ale vždy se vynořil s prázdnýma rukama. Znovu a znovu. "Ne," řekl Bush. "Já nejsem dobrý plavec. Myslím, že tohle bych dělat nemohl." Ďábel tedy otevřel druhou místnost. Tam byl Brežněv a velikým kladivem rozbíjel kameny. Kamenu nikdy neubývalo. "Ne," řekl Bush. "Mám problémy s ramenem. Strašně bych trpěl, kdybych musel pořád rozbíjet kameny." Ďábel tedy otevřel třetí místnost. Tam ležel na zemi Bill Clinton se stáhnutýma kalhotama. Nad ním se skláněla Monica Lewinská a dělala to, co dělala nejlépe. Bush hleděl v šoku. Pak řekl: "Jo, myslím, že tohle bych vydržel." Ďábel se zachechtal (jak jinak, než ďábelsky) a řekl: "Moniko, můžeš jít."
|
reklama s klik
|