VTIPY PRAŽÁCI

Nevíte, kdo to jsou Pražáci?

Pražák je úplně cizí bytost. Na první pohled vypadá, že je dokonce z jiné planety. To je však jen zdání. Pražák je z Prahy, což je naprosto zvláštní stát uprostřed naší české země, kde kromě Pražáků žijí ještě politici. V Praze je možné úplně všechno. Celé národy tam posílají peníze a Pražáci si je pak rozdělují mezi sebou. Pražák nemá žádné jméno, které by stálo za zapamatování. Kdo si jméno udělá, přestává být Pražákem a stává se Karlem Gottem nebo Jardou z Prahy. Pražáků je všude plno. Přemisťují se hlavně autem, v poslední době všichni jezdí na kolech v legračních trenýrkách s plínkami. Pořád spěchají a telefonují. Čím se Pražák živí, není známo. Jisté je, že nic nedělá a ani dělat neumí. Údajně snad i nepravidelně dochází do zaměstnání a má z toho prachů jako šlupek. Za ženu má Pražák Pražandu, línou a marnivou ženskou, která Pražáka terorizuje. Pražanda sedí doma a čte časopisy, kde jí radí, jak zabít čas. Pražák ji musí vozit za povyražením. Jinak otravuje, vymýšlí kraviny a ječí na děti. V létě se opaluje. Pražanda musí mít bazén. Pěstuje fíkus a pelargonie. Nevaří ani nepeče. Když něco přece jen zkusí, nežerou to ani slepice. Své děti Pražáci drží doma u počítače. Přerostly jim přes hlavu, bojí se jim něco říct a nechávají je být. Nutí je jenom do angličtiny. S tou začínají už v jeslích. Pražáci drží mezi sebou. Scházejí se u chat a vykládají si o tom, kam jeli, kam pojedou, jak se jim jelo, co tam snědli a na kolik je to přišlo. Jinak sedí na zahradě, pečou buřty, koukají na televizi, luští křížovky a sečou trávník. Mimo sekání trávníku si Pražák sám vůbec nic neudělá. Normální člověk si proto u něj může přijít na pěkné peníze. Při jednání ale musí být ve střehu; Pražák chytračí a zkouší různé fígle, jak nezaplatit. Pražáci jsou celí posedlí zdravím a hygienou. Shánějí se po zdravém jídle, ale jedí prášky po kilech. Milují ochranné pomůcky. Pořád se myjí a sprejují a uklízejí a vysávají. I na zahradě! Vysávají i listí a pečlivě vypichují pampelišky z trávníku. Když je Pražákovi padesát, tak Pražandě uteče. Najde si mladší, ale zase úplně stejnou Pražandu. Opuštěné paničky, Pražandy, loví všude, i na vsi. Spadeno mají hlavně na staré mládence s pěkným gruntem. Když si nějakého vyhlídnou, nemá proti jejich čarování šanci. Nacpou se mu do baráku, dotáhnou ho na úřad a on pak na ně musí dřít až do smrti. Své mrtvé nechávají Pražáci spálit a pak si je vystavují doma v obýváku. Pokud se jedná o tchýni, tak v garáži. Zato pietně pohřbívají své psy a kočky. Konec popisu.

O exekuci Pražského majetku si můžete přečíst zde

Jeden zpěvák kdysi dávno na koncertě v Praze gesty zklidnil publikum a pak začal do úplného ticha pomalu tleskat. Tleskal delší dobu, než vysvětlil: „Chci, abyste si něco uvědomili. Pokaždé, když tlesknu, umře v Africe jedno dítě.”
Kdosi z publika zařval: „Tak přestaň tleskat, ty idiote!”

Velký Pražák

Dostane se Pražák do Brna, najme si průvodce a nechá si ukazovat město, které zná jen z knih. Pořád je nějaký nespokojený a když projíždí přes Černovice, nedá mu to a říká svému průvodci: „Hele, koukej, máte tu všechno hrozně malý. Například tato budova by byla u nás v Praze alespoň třikrát větší!”
„Tak to vám věřím, to je totiž blázinec!”

Charles Bridge

"Helé, Neznáš nějakého Čárlse Bridže?" ptá se Pražák známého.
"Neznám, kdo to má bejt?"
"Asi nějakej slavnej herec, protože se sem na něj prý jezděj dívat turisti z celýho světa!"

"Je to pravda, pane Novák, že jste byl na dovolené v Kuvajtu na základě vyluštěné křížovky?"
"Jo, to je fakt."
"A jak zněla ta tajenka té křížovky?"
"Blbec má vždy štěstí."

Další strana

stránky : 1 • 2 • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8

reklama s klik